PSYCHO PIG

autor: Kamil Ševeček

Název: PSYCHO PIG U.X.B.
Program: S.Cork
Grafika: Pete Cough, W.Blake, M.Wilson
Hudba (AY): Tim Follin
Výrobce: SOFTWARE CREATIONS
Distributor: US GOLD, 1988

Na jedné z mých prvních kazet, které jsem u svého Didaktiku měl, byla nahrána podivná hra PSYCHO PIG. Dost se lišila od ostatních a já ji nechápal. Asi proto jsem na ni zanevřel a ani se ji pořádně nepokusil hrát. Řekl bych, že jsem nebyl jediným, kdo tuto hru nepochopil, a proto bych o ní zde něco napsal.

PSYCHO PIG je v jádru jednoduchá hra, ale autorům se vymkla z rukou přehlednost. To byl nejspíše hlavní důvod nedocenění jejích kvalit - hra je prakticky neznámá.

Jak již název napovídá, budete mít tu čest s ne zrovna vonícími, domestikovanými savci s rypákem podobným elektrické zásuvce.

Po definici ovládání, úvodním "intru" a podobných legráckách se vrháte přímo do hry. Před vámi se objeví obrazovka posetá bombami a sem tam je nějaký ten čuník (na začátku prvního levelu je jich asi šest). Jedním z nich jste vy, ostatní jsou nepřátelé. Můžete uchopit bombu a poslat ji libovolným směrem. Pokud bomba trefí nějakého čuníka, ten vybuchne. Za cíl máte takhle zničit všechny své soky. Ale co to? I oni mohou chytit bombu a šoupnout ji po vás (trefí-li vaše prasátko, ztrácíte jeden ze tří životů). Když je málo bomb (dost jich už vybuchlo), začnou se objevovat nové, aby vám nedošla munice. Hra ale není jen tak triviální, na každé z bomb je napsáno číslíčko určující, za jak dlouho ta která bomba sama vybuchne (při nárazu na čuníka bomba vybuchuje hned, číslo nečíslo). Dokud nikdo bombu neuchopí, čas se neodpočítává. Jakmile ji ale nějaký čuník pošle, začne se odpočítávat a po dosáhnutí nuly se ozve výbuch (neradil bych vám v tu chvíli stát příliš blízko). Po některých explozích se objeví i nějaký ten prémiový předmět jako třeba ochranný oblek, život navíc či rychlé běhání.

Na začátku levelu je čuníků všude plno - je to učiněný masakr. Stačí někam šoupnout bombu a ona určitě nepoletí jen tak naprázdno. Nezřídka ztratíte i dva životy ze tří. Po ztrátě všech vašich životů ještě není úplný konec, několikrát můžete využít možnost continue (stisk fire při odpočítávání). Vynuluje se vám sice skóre, ale můžete pokračovat v levelu, ve kterém jste skončili.

Po několika normálních úrovních přijde čas na level bonusový. V takovém Vám nepřátelé nemohou ubírat životy. Jen hloupě vylézají z "nor", rozhlédnou se a zase zalezou. Vy máte za úkol doběhnout k nim a kopnout je, za což získáváte body navíc. Nejlepší na tom je, že než stihnete doběhnout k jedné noře, vykukující čuník zase zaleze a objeví se jiný na druhém konci obrazovky. Vy tam běžíte, ale situace se opakuje...

Nesmím zapomenout zmínit se i o hře dvou hráčů. Zvolíte-li si ji, nehrajete v obrazovce sami, ale jste dva (a měli byste si pomáhat).

Hra je netradičně zpracována, pohled na plochu je shora, ale sprity jsou z bočního pohledu. Tento způsob zobrazování můžete vidět např. v Cyclonu či Chaos Enginu (na vícebitových strojích). Co se týče grafiky, ta se velmi povedla, zvuky ujdou, kód je opravdu dobrý, naráz se na obrazovce plynule hýbe spousta spritů. Na konec jsem si nechal hudbu. Skládal ji Tim Follin a je 128k only. Bohužel se ke mně nedostala, avšak počítám, že bude bombastická.

Na tomto místě (ale i na tom a tamto) bych chtěl ukamenovat toho, co hru multifacenul. Nejen, že tím gameska zabírá celou pamět, nemá originální start a nejde racionálně převést na disk, ale hlavně k ní nemám 128k hudbu, co se nahrává do stránky (ne že bych měl 128ičku, ale ta hudba by se dala předělat do Gamy). Fuj. Snap je výborná věc při crackování, ale jako kopírování her dokáže člověka pěkně vytočit. Pokud někdo hru máte i se 128k hudbou, prosím, ozvěte se mi.

Tak nashledanou a zase někdy příště u nějaké jiné, geniální hry.